Tadeáš a Tobiáš
Dvojčata
Příběh malých bojovníků začal v dubnu 2025. Tadeáš a Tobiáš se narodili císařským řezem ve 24+6 (porodní hmotnost 510 gramů). Příchod dětí na svět byl komplikovaný syndromem, který postihuje jednovaječná (monochoriální) dvojčata (transfuzní syndrom). Od prvního nadechnutí museli oba kluci ukázat neuvěřitelnou sílu.
Kombinace extrémní nezralosti a monochoriální gravidity představují jednu z největších výzev současné neonatologie. Centrum fetální medicíny v ÚPMD Podolí se specializuje na tento typ rizikového těhotenství (včetně potřeby fetální intervence). Výsledky CFM v ÚPMD jsou srovnatelné se světovými centry. Samotný transfuzní syndrom (twin-twin transfusion syndrome, TTTS) označuje stav, kdy jeden plod (dárce) odevzdává příliš mnoho krve druhému (příjemce). To vede k tomu, že jeden plod je podvyživený a má málo plodové vody, zatímco druhý je přetížen tekutinou a hrozí mu selhání srdce.
Kombinace těchto dvou faktorů – tedy když se monochoriální dvojčata (často postižená TTTS) narodí extrémně nezralá – vyžaduje od lékařského týmu maximální nasazení a precizní koordinaci péče hned od prvních sekund po narození.
Průběh
Co všechno kluci zvládli? Kvůli extrémní nezralosti plic potřebovali děti dlouhodobou ventilační podporu a speciální léky (surfaktant) na rozepnutí plicních sklípků. V pozdějším průběhu se rozvinulo chronické plicní onemocnění (bronchopulmonální dysplazie, BPD) s nutností inhalační kortikoterapie, při stabilním stavu zahájena dechová a pohybová rehabilitace.
Extrémní nezralost se týká všech orgánů, a tak měli Tadeáš a Tobiáš kromě dýchaní ještě problém se srdíčkem. Oba kluci bojovali s otevřenou spojkou mezi plicnicí a aortou (tzv. Botallova dučej), která se u nedonošených dětí často nezavírá sama a je potřeba léků (např. paracetamol) nebo operace (ligace ductus arteriosus).
Během pobytu navíc Tadeáš prodělal dvě těžké infekce (sepse). Zejména ta druhá byla velmi vážná (septický šok) a vyžádala si maximální podporu životních funkcí, intenzivní léčbu silnými antibiotiky a opakované podávání krevních derivátů. Stav se podařilo stabilizovat a dále byl Tadeáš již bez infekčních komplikací. Tobiáš také prodělal dvě infekce, které ale naštěstí nebyly tak závažné jako u bratra.
U obou kluků se objevilo onemocnění sítnice (retinopatie z nezralosti), které se úspěšně zaléčilo prostřednictvím speciální injekce do očí (terapie pomáhá správnému vývoji zraku). Těch problémů bylo více, ale kluci a rodiče všechno zvládli – to zásadní z průběhu hospitalizace si můžete prohlédnout také na našem Instagramu.
Rodiče
Tadeáš a Tobiáš nám připomínají, že i ty nejmenší děti mohou překonat ty největší překážky, pokud dostanou odpovídající péči, čas na zotavení a mají u sebe odhodlané a obětavé rodiče. Klukům je teď 1 rok a při této příležitosti si dovolíme zveřejnit poděkování od rodičů:
„Bylo to dvojité překvapení, které změnilo celý svět během jediné chvíle. Když se poprvé ukázalo, že nejsou jedno miminko, ale dvě, přišla radost, která se mísila s úžasem. Dva malí bojovníci, dva začátky života, které se od prvního dne držely spolu. Ale nikdo netušil, jak brzy jejich příběh začne bojovat o čas.
Pak přišel den, kdy se všechno obrátilo. 24+6 týdnů. Příliš brzy. Příliš křehce. Příliš mnoho strachu najednou. Byl to okamžik, kdy se svět zúžil jen na jednu věc — přežít. A místo očekávání radostných příprav přišlo ticho nemocničního prostředí, pípání přístrojů a slova, která zněla cize a těžce. Inkubátory. Dýchání za pomoci techniky. Malá tělíčka, která měla bojovat o každý gram síly. A s nimi i nekonečný strach. Strach, který nešel vypnout ani na chvíli. Strach z telefonátů, z pohledů lékařů, z každé malé změny. A přesto i v tom strachu žila naděje — tichá, ale pevná. Protože tam byli dva. A jeden bez druhého by ten boj nebyl stejný.
Dny v inkubátorech se slévaly dohromady. Ráno, noc, světlo, ticho — všechno ztratilo hranice. Jediné, co zůstávalo, byly malé ručičky, které se občas pohnuly, drobný nádech, každé zlepšení, které znamenalo celý svět. Byly to nekonečně dlouhé chvíle. Chvíle, kdy se člověk učil čekat jinak. Kdy se radost skrývala v milimetrech a naděje v každém dalším dni, který zvládli. A i když byli každý ve svém inkubátoru, bylo cítit, že nejsou sami. Jako by se i přes všechny přístroje a sklo mezi nimi stále hledali. Dvojčata. Spolu od začátku, i když odděleně.
A pak pomalu, velmi pomalu, začal přicházet zázrak, který se nedal uspěchat. Každý den o kousek silnější. Každý den o trochu blíž životu mimo přístroje. Až jednou už nebyli jen dvě křehká miminka v inkubátorech. Byli to dva malí bojovníci, kteří si prošli začátkem života, jaký si nikdo nepřeje — a přesto z něj vyšli společně. Protože i když začátek byl plný strachu a nekonečně dlouhých nocí, jejich příběh od začátku psala jedna silná pravda: Nebyli nikdy sami.“
Poděkování
Obrovské DĚKUJEME patří ÚPMD Podolí, všem sestřičkám, lékařům a celému skvělému personálu, kteří se s láskou, trpělivostí a obrovským nasazením starali o naše dva krásné kluky – Tobiáška a Tadeáška. Díky vám jsme zvládli ty nejtěžší chvíle.
Díky vám dnes můžeme slavit jejich první rok života.
Nikdy nezapomeneme. 💙
S láskou
Tobiášek a Tadeášek s rodinou
💙
